SomatoEmocionální uvolnění® - klinický přístup v manuální terapii
V klinické praxi není výjimkou, že pacienti pociťují přetrvávající bolest či dyskomfort dlouho po vyléčení primárního traumatického poranění. Kraniosakrální terapie se zaměřuje na uvolnění napětí v tkáních vzniklého akutním traumatem, avšak z celostního terapeutického hlediska je nezbytné pracovat i s emocionální složkou traumatu. Tento princip stojí za technikou SomatoEmocionálního uvolnění® (SER), která podporuje komplexní neurofyziologickou integraci a usnadňuje proces obnovy.
Patofyziologické aspekty emocionálního traumatu
Výzkum Johna E. Upledgera a biofyzika Zvi Karniho v 70. letech minulého století poukázal na skutečnost, že lidský organismus dokáže zadržovat emocionální dopad traumatu, zejména pokud je provázen silnou psychickou odezvou. Akumulované emoce mohou vést k somatizaci, chronickému napětí a snížení adaptační kapacity organismu.
SER identifikuje specifická místa v těle, kde jsou tyto emocionální stopy uloženy – tzv. energetické cysty. Organismus disponuje určitou schopností adaptace na tyto oblasti emocionálního stresu, avšak její kapacita je omezená. Vlivem kumulativního stresu může dojít k dekompenzaci, což se klinicky manifestuje širokým spektrem somatických obtíží, například chronickou bolestí, dysfunkcí pohybového aparátu nebo vegetativními symptomy.
Terapeutický přístup
SomatoEmocionální uvolnění® probíhá v bezpečném terapeutickém prostředí, kde facilitátor (terapeut) udržuje fyzický kontakt s postiženou oblastí těla a současně pracuje s pacientem prostřednictvím verbálního terapeutického dialogu. Tento proces nevyžaduje kognitivní analýzu traumatu – cílem je facilitovat spontánní somatickou odpověď organismu.
V rámci terapie dochází ke spontánní neurofyziologické reakci, kdy se pacientovo tělo instinktivně navrací do pozice odpovídající původní traumatické události. Tento jev je považován za součást přirozeného autoregulačního mechanismu těla a vede k postupnému uvolnění emočně vázaného napětí, následované relaxací tkání a celkovou vegetativní harmonizací.
Reakce pacientů na SER
Pacienti mohou během terapie prožívat širokou škálu reakcí, mezi nejčastější patří:
- Spontánní vzpomínky na traumatickou událost doprovázené uvolněním dříve potlačených emocí.
- Krátkodobá emoční katarze, která může zahrnovat pocity strachu, smutku, frustrace či viny.
- Následná úleva, subjektivní pocit lehkosti a zlepšení somatických symptomů.
Indikace a kontraindikace
SER představuje komplementární terapeutickou metodu, která podporuje celostní přístup k pacientům se somatoemocionální dysfunkcí. Nelze ji však zaměňovat za psychoterapeutický proces – je nutné rozlišovat mezi emocionální složkou fyzického traumatu a psychopatologií.
Z tohoto důvodu není SER vhodná pro pacienty s psychiatrickými diagnózami, jako jsou těžké úzkostné poruchy, psychózy či disociativní stavy, pokud není terapie vedena v multidisciplinární spolupráci s odborníkem v oblasti klinické psychologie či psychiatrie.